Obec
Obec, gt. obce, f., v Krkon.: vůbec: Ne- rozvírej ten kryhon jako na vůbci = nekřič tak jako venku za vsí. Kb. Na mor. též: ubec. Bkř. O. znamená brzo širší brzo užší kruh lidstva a území, jemu k obývání a výživě sloužící. S. N. — Ob., více lidí k jistému účelu spojených, spolek, společnost, tovaryš- stvo, die Gemeinde, Gesellschaft. Všechna o. veseléše se., ZN. Nemám chlebóv obecních, ješto o. lidská jie. Bj. S ižádnými lidmi nejmiechu ijednoho tovařišstva ani obcě (ne- gotium, jednání). BO. Šel do obce, přišel z obce. Ros. — Kat. 2603. — O., společnosť neb pospolitosť lidí pod řádem spolu bydlí- cích, die Gemeinde. Ros. Mluvil jest král ke všě obci. BO. Spisovatelům městských práv českých r. 1579. o. nebyla nic jiného, nežli nějaká společnost a shromáždění lidí, kteří se jistými právy a pořádky řídí a spra- vují, jsouce dostateční k ochraně statkův i ži- votů svých. S. N. Veliká taková obec slove stát. Svobodná o. (republika). O. římská, Jg., říšská n. zemská, krajská, okresní, farní, školní, berní, konskripční, městská, vesnická n. venkovská; města: svobodná, zeměpanská, panská,městysy; vesnice: svobodné, poddané, vz S. N.; samostatná (stát, država), podří- zená, místní, severoamerické spojené obce. Tl. O. domovská, die Heimathsgemeinde. Dch. Představený obce, lépe: starosta; úd obce, lépe: občan. Šb., Šm. Příslušník, potřeba obce; příslušnosť k obci; žití v obci. J. tr. Obec s radními pány. Br. Obci prospěti. Us. Z obce někoho vypověděti, vypuditi, vy- strčiti. Us. O. nehyne, by někteří měšťané zhynuli. Pr. Kdož obci slouží, nečekej od- měny. Pr. Obec jest každého ohrada, kdož ji tupí, minulať jej rada. Dal. 10. Ztratě obec nedoufej do hrada, bez obce dobude tebe všeliká sváda. Dal. Obec velký kopec (mnoho lidi více může než jednotlivec). Č. O. na právu a dobrém řádu se zakládá. Vz Rb. 43. Přísaha, kterouž král Ludvík slavné paměti učiniti ráčil pánům, rytířstvu, vlá- dykům, Pražanům, městům i vší obci krá- lovstí českého. Zř. F. I, B. VIL Svolávání veliké (= celé) obce pražské. Vz Tk. II. 286., 355. —O., zvl. osoby celek obecný před- stavující, jene, die im Namen des Ganzen handeln. Jg. Někteří ho bez obce volili (ne- povolavše všech těch, kterým voliti příslu- šelo). Dal. — O., všichni obyvatelé místa nějakého celek o sobě činící, zvl. vesnice, die Gemeinde, Stadt- o. Dorfgemeinde. Hlavně sedláci v obci usedlí naproti domkářům, kteří teprv po husitských válkách od pánů ve vsích usazováni byli, nemající práva k obecnímu jmění. Gl. 182. Obec se zbouřila. Br. O. svolati. Br. Les ten obci náleží. Ta obec má veliké statky. Jg. To obec usly- ševše odepřěli tomu. Let. 294. Správa obcí svěřiti se má lidem rozšafným a spravedlivým; mezi sousedy buď láska a svornosť; měšťan má obmýšleti dobré obce své a jeden každý má milovati vlasť a ji podporovati. Vz více o tom v Rb. 43.—51. O právě konšelském, jací měli býti konšelé, která byla jejich práva a povinnosti vůbec, vz Rb. 53.—57. Kterak se měli konšelé zachovati v radě uvažujíce rozepře lidské, čeho měl šetřiti purkmistr, vz Rb. 57.-62. Vz také Rb. 269. — O., v užším smyslu = sedláci ve vsi, n. měšťané v městě, obecný lid na rozdíl od vrchnosti a správců, das Volk, der Pöbel. BO., V. Báchu sě obcě (timebant plebem). ZN. O. pozdvihnouti, bouřiti. V. O. na třídy rozděliti. Kom. O měst Pražských. V. S vší obcí Táborskou. V. Kdež vedlé předních a vyšších stavů také obec aneb lidé stavu nižšího k řízení věcí obecných povoláni bývají. V. Ve středu po novém létě byly obce pospolu. Let. 293. Země česká, páni a obec. Arch. I. 65. — O., společnosť též náboženství vyznávající: obec křesťanská (církev). V. Podali toho na obec kněžstva všeho k rozjímání. Čr. — O., jmění obecné, Gemeindegut, n. O. loupiti. V. Zloděje a lou- pežníky obce (obecních důchodů) stínají. Kom. Zaplať do obci (— do obecní pokladnice) 10 zlatých pokuty; Pili na obec (= na obecní peníze); Zaplatí sa to z obci (= z obecních peněz, z obec. pokladnice). Na mor. Zlínsku. Brt. Vz Gl. 182. — O., obecné pastviště, Gemeindeanger, m., obecní půda, Gemeinde- grund. V. Že jest upadl v obec mých chu- dých lidí, v pastviště a jezero obecné. Půh. brn. 1417. (Zastr.). — Kn. rož. — O., náves, der Dorfplatz. Je na obci. Us. v Kunv. Msk. — O., shromáždění, Versammlung, f. Kon- šelé byli vystoupili ven z obce. Bart. 297. Jir. — O., jméno polí na obcích. Us. n Mezic, Veselíčka na Mor. Km. — Mimo obec = nad obyčej. Kteřížť sú smilnější mimo obec. Št. N. kř. 212. Děj se to v obci naší (= v pří- tomnosti naší), ne za zády nám. Ms.