Obelhati
Obelhati, obolím (vz Lháti), obelži, hal, án, ání; obelhávati, an-, belügen. V. — koho: otce, učitele. Us. Obelhali = o někom lži mlu- viti, über Jemand Lügen reden. Jg. — kde. Dobří u pánův obelháni bývají. Plác. Od ne- přátel omluven a (před císařem, Jg.) obel- hán. V. Obžaloval jej a obelhal divně ku pánům a potom před králem tajně. Star. let. Vz Baer.