Obeslati
Obeslati, obešli (obešlu), obešle (íc), obe- slal, obeslán ; obsýlati (zastr. obselati, obse- lovati), beschicken, zu sich bescheiden, vors Gericht fordern, belangen, vorladen, vor- rufen. Vl. zř. 30. Vinníky své obžalovati a obžalujíce prositi (mají), aby ote pánóv byli obesláni. O. z D. — co, koho kam (ke komu, před koho, do čeho): k sobě. Háj. Obeslav k sobě knížata. V., F. I. zř. Koho k svědomí (aby svědkem byl). Pr. Ke dvoru, ku právu. Jg. Před sebe ho obeslal. V. Arch. I. 160. O. před soud, Pr., před soudce, V., před právo, V., Kom, Jg., do rady, V., do soudu. Er. Král sněm obeslal. Čr. Král obe- slal administratora, aby před ním stál. Čr. Původ nebo žalobník slove, který jiného nebo jiné před právo obsýlá. Kol. 9. — z čeho. O. někoho z něčeho, wegen etwas klagen, belangen. Kol. 18. Teď ji z toho obsýlá. 1544. Poněvadž uterský den jest k tomu uložen, aby se lidé k témuž dni z toho, což náleží, obsílali. Zř. F. I. Ze škod útratných aby obsýlali. Zř. Ferd. I. J. V., Nál. 213. Z toho se neobsýlá, ale pohání. Zř. Ferd. Což se soudu o hrdlo a o česť do- týče, aby jeden každý toho vůli měl, z těch věcí před osobu J. M. K. aneb před soud zemský o. neb pohnati. Zř. F. I. A. VII. — proč. A když by pak mlynáři za slušnou potřebou obesláni byli. — koho čím, kým : knihou, vojnou (= jemu poslati), L., listem, poslem, Er., J. tr., Nz., posly. Troj. 343. — jak. Purkmistr jmá jej pod přísahú o. Sob. 13. — ku které době. Lid ke dni určenému o. Háj. Vz Čas. — koho čím kam. Země- třesením nás Bůh obesílá k činění pokání. Štelc O. koho listem k právu. Vš. — se s kým kam: před právo. Nežby se s kým před právo obsýlali a soudili. V. — koho oč. 0 to krále Priama obeslali. Troj. 343. Aby to jednali, oč jsou obesláni. Bart. — Bl. Obeslýchati, sich nach etwas umhören. D.