Oběť
Oběť, i, ť., m. obvěť, Gb. Hl. 112., vz Ob; slib nebo věc Bohu slíbená a oddaná, das Opfer. Vz více ve S. N. O. hovada, zápalná (zápal), V., žžená, vítězná, Par., suchá, Mojž., mokrá, za provinění, tučná, za mrtvé, za hřích, mše svaté, I)., pokojná, Jg., pernatá, Háj., zádušní, oltářní, Aqu., bohóm dlužná, Rkk. 20., sežžená. BO. Plavúcie oběti (liba- menta). BO. V theologii = přinesení a (úplné neb Částečné) zmaření vnějšího daru na vý- znam náboženského smýšlení k Bohu (kla nění-se, pokání, v děčnosti [t. j. prosby a díku]) spojené s důvěrou v milosť boží. FS. 44. Opfer, n., sacrificium. Dle látky (materie) rozvrhují se o-ti (mosaické) na krvavé a ne- krvavé. I. Oběti krvavé či zábitné, zákolné (Sš.), blutige O. o. Schlachto., s. cruenta, Ovoíai, hebr. zebachîm, rozdělují se zase na 1. zápalné, Brando., ô/.ó/.avora, hebrej. oloth, též: celopal, Sš. Sk. 217, celozápal, Sš. Ž. 93., zápal, Sš. Ž. 92. n. oběť celotná, Ganzo , hebr. kalil. Sš. Ž. 81. — 2. Mírné či po- kojné, Friedenso., s. eucharistica v. pacifica, ??????, hebr. šelamîm. — 3. Záhříšné, Sündo., s. pro peccato, hebr. chattaoth,též: záhře- šina, Sš. Z. 92., záhřišina, Sš. Z. 93., o. za hřích či za hříchy. Sš. Ž. 124. — 4. Závinné, Schuldo., s. pro delicto, hebr. ašamoth, též o. za viny. II Oběti nekrvavé či besbitné (Sš. Ž. 44.), unblutige O., s. incruenta, hebr. minchoth, byly buď 1. potravné či suché, jí- delně (Sš. Sk. 247.), rostlinné, bylinné (Sš. Ž. 85.), Speiseo., buď 2. pitné či mokré, též : nápojové (Sš. Sk. 217.), lijebné (Sš. Sk. 247.), lité Či litby (Sš. II. 273.), Tranko. — Dle obsahu pak rozeznáváme oběti: 1. boho- chvalné či o-ti chvály, Anbetungso. (ado- ratio); 2. děkovné či děkoslovné, Danko. (gratiarum actio); 3. prosebné, Bitto. (pre- catio, s. impetratorium); a 4. smírné, Ver- söhnungso., s. propitiatorium, též: slitovné. Sš. Z. 271., odhříšné, odhřešné, Sš. Ž. 97.'. 98.,ukojivé, Sš. I. 47. O. dočasná, nástinná, Sš. Ž. 78., ustavičná, Sš. 88., dokonalá, Sš. Ž. 91., účinlivá, Sš. Ž. 91., na kříži přine- sená, vykonaná, Sš. Ž. 87., starozákonná. Účinek, vztah o-ti, Sš.Ž. 78.; symbolický, ty- pický význam obětí starozákonných; pod- stata o-ti. Sš; I. 47. O. donésti, Sš. Ž. 87., přinésti, Sš. Ž. 88., vyzdvihnouti, Sš. Z. 91., zavrhnouti, Sš. Ž. 92., ustanoviti, Sš. Z. 87. Vzbuzovati ku přinášení o-tí a zápalů, Sš. Mr. 6. O. splniti. Jel. Hovado k oběti odlo- žené, oddané. V. O. na oheň klásti. Háj. O. za mrtvé dělati. Kom. O. činiti, konati, za- biti. V. Něco za o. přinésti. D. O. oběto- vati. Háj. O. na oltáři obětovati. Kom. O. na oltáři položiti. Kram. Syna na o. vydal. Pref. Něco v oběť dáti. Šm. Za o. se dáti. O-tí nešetřiti. Čert oběti pobere a oltář zů- stane (věno se utratí, ale žena zůstane). Lb. Oběť na oltáře nésti. Kat. 3203. Dcera pak klesla obětí (za oběť). Us. v Dobrušce. Vk. — Oběť přinésti ve smyslu tropickém, ein Opfer bringen, lépe: oběť učiniti; v o., za o. dáti n. přinésti. Ml.