Obětina
Obětina, obětinka, y, f., die Opfergabe. Slovo toto utvořeno r. 1888. O-ny jsou jaksi kvitance z peněžních obětí a užíváme jich k rozličným praktickým účelům. Dle účelu jsou i rozličného tvaru a velikosti: o. visit- kové či navštěvenkové, veliké (zvací a p.), listové a telegrammové; dle barvy: bílé, četné (pohřební). O-ny počala Ústřední ma- tice školská vydávati r. 1885. a to jen vi- sitkové nazývajíc je Národními navštěven- kami. O. národní, matiční. Užíváme jich jako visitek, členských lístků, pozvánek atd. Psáti dopis, blahopřáti na o-ně; na- psati na o-ně heslo, verš, citat atd.; z o-tin rozličné věci, věnce víti, lepiti; o-ny do kvítí, do listí vplétati, k o-nám připlétati listí čerstvé, dělané; o-ny klásti do rakve, na rovy, házeti do hrobu. Kdo paměť mr- tvých obětinami světí, též zachraňuje ducha českých dětí. Obětinky za dušinky (za české děti, aby mohli choditi do čes. škol). Jako vůně ve květince, skryt je význam v obě- tince. Us M. Popelkova. Cf. Bačk. Národní obětiny. 1889. — Národní o. = polka F. Dvo- řaka.