Obětovati
Obětovati = oběť činiti, konati, opfern; k nějaké zvláštní potřebě odkládati, daro- vati, darbringen, darbieten, darreichen, dar- strecken, aufopfern, widmen, schenken. Jg. — v čem (kde, kdy). Pohanští popi v há- jích obětovali. Kom. Obětoval mu ve hře také některé sto (prohrál). Ros. — komu za co. Bohóm za vícestvie. Výb. I. 18. Bohu za hřích. D. — kde (na čem). Na jeje vrše obětuj bohóm. Rkk. 20. Obětova oběť na oltáři. BO. — komu co. Kněžím desátky a prvotiny. Kom. Duši Bohu, se Bohu, ně- komu dar, V., život, někomu knihu (při- psati), D., komu nocleh. Us. (Bohóm) kra- vicu bujnú. Rkk. 21. — co kam. Noe obě- toval zápaly na oltář. Br. O. tělesné oběti na oltář. Chč. 374. — v co. Někomu v děk o. Šm Ob. skopce v oběť zápalnou. Gen. — co k čemu: k rozkazům. Šm. — z čeho. Neobětuj Bohu z neobřezaného křoví (neob- řezaného srdce). Mus. Obětují z nesprave- dlivě nabytého. Sš. L. 157. Obětováše z prv- ního příplodka svého stáda Abel. BO. — bez koho. Neobětuj bez matky (v skutcích mravný). Mus. — že, aby. O-val, že vyhrál, aby vyhrál. — čeho za koho: modliteb a mší za knížete, šp. m. co: modlitby a mše. — se za koho. Tak sě obětoval za ny (za nás). Smil v. 245. — jak. Obětovati voly a, ovce bez měry a bez počtu. Bj.