Obklíčiti
Obklíčiti. Toho, jehož všecka nebesa nemohú o. Št. Kn. š. 72. Tak ji o-lo, že sebou nemohla hnouti (tak ji nemoc sesla- bila). Č. T. Tkč. Sbor ludský obklučí tě. 2. wit. 7. 8. — čím. Byla spaním o-na. Us. Vk. Rozumem jsa neobklíčen (neobsažen; Bůh). Výb. I. 352. Vším jste dětství mé o-li Osv. V. 636. O někoho válkou. Šmb. S. I. 528.