Obklíčiti, oklíčiti
Obklíčiti, oklíčiti (zastr. okliučiti, oklu- čiti), il, en, ení; obkličovati, obkličovávati = obehnati, obstoupiti, obtáhnouti, zavříti, oble- hnouti, obležením súžiti, umgeben, umschlies- sen, umziehen, umzingeln, umringen. V. — co, koho. Obkličují mne bolesti smrti. Br. Tesknost!, strach mne obkličuje. Jel. O. ne- přítele. D. Obklúčúce ny vňuž (= jako) vlci ovce. Rkk. 50. Obklíčil mne zármutek a tru- chlení. Br. Smutek a nuzie obklíčí jej. BO. Seberúce sě otočie i obklíčie ny. BO. — Har., Flav., V. — co komu: stádo sousedu, dům. Us. — co čím: město vojskem, lidem válečným. V. Dům lidmi. D. Jeho múdrosť nemóž umem obklíčiti ni rozumem. Kat. 518. — Se sousedy zloděje pro krádež v lese, za lesem. atd. obklíčili. Us. Město dle pra- videl o.