Oblátčí
Oblátčí, oblátkoví, n., Kieselgestein. Glag. I. Paral. 12. 2., Rk. Spustil na nepřátely oblátčie s krupami. BO. ( Oblátek, tku, oblásek, oblázek, zku, m. = oblý křemen, Kies, Kiesel, m. V., Kom. Oblázky a valouny (das Gerölle und Ge- schiebe) jsou hladké a oblé úlomky rozlič- ných hornin, bez tmele na sobě ležící. O. ploské, ledvinaté. válcovité, kulaté. Vz Hor- nina a Br. N. 247., 269. O-kem házeti. Us. Odkud máš o-tku světla v sobě látku ? Sš. Bs. 37. Měli ty cihly miesto oblátkóv a klí miesto vápna. BO. Dáť tobě miesto země oblátek. BO.