1. Obléci
1. Obléci, obleku, oblec, obleka (ouc), oblekl, čen, čení; oblékati a oblíkati; oblík- nouti, obléknouti, knul a kl, ut, utí. O. m. obvléci. V Krkonoších: firovať se. Kb. Vz Obláčeti. An-, be-, einkleiden, anziehen, an- legen. D. — koho: dítě, pani. Us. Oblecte mne. V. — co: šaty, V., sukni, Br., košili. Jg. — koho v co: v šaty, v odění, V., v oděnie, Dal. 125., v rúcho slavnostní, Výb. II. 187.; o. někoho v něco. Chč. 448. Kun- huta v klášter jeptiščie oblekla sě. Výb. I. 461. O. sě v králové rúcho. ZN. Ty sě oblec ve své rúcho. BO. O. se v žíně. BO. O. ně- koho v zlou pověsť, Br., Ros., se ve spra- vedlnost, se v hříchy. Jel., se v hedvábí, Ml, se v plášť. V. Jakoby ženy se v muž- skou statečnosť oblékly. Háj. Oblekla sě
v rúcho sváteční. BO. Oblecte sě v brně.
BO. — se. Vstaň a oblec se. Lom. Pán se
teprv oblíká. Ros. O. se teple. Šp. — koho,
se do čeho: clo zbroje, Har., do habitu,
Er. P. 183., do maškary. D. Do kabátu, do
roucha se o. Us. — co, koho, se čím.
Oblec se rúchem oslavy své. Výb. II. 187.
Oblaeieše sě zlatohlavem a povlakú (purpura
et bysso). Luk. 16. 19. ZN. A ty jisté slúpy
oblekl jest střiebrem. BO. Oblečeni kmentem
stkvúcím. ZN. Oblek je vodami jako brněmi.
BO. — co na koho. Ukrutenství sem na sebe
oblekl. Jg. — koho za co: za kněze Šm.
2. Obléci, vz Obléhati.