Oblehčiti
Oblehčiti, il, en, ení; oblehčovati, er- leichtern. — co: vinu. Jel. Když břich ob- lehčoval (svou potřebu konal). Kn. Olej rány celí a bolesť jich ulehčuje (mírní). Št. — V. — komu co čím. Sobě práci zpíváním o. Jel. Sobě břich o. V. Ochotíš-li tento lid a oblehčíš-li slovy milostivými, budeť tobě slúžiti. BO. — komu čeho. Maličko nám břemene oblehči. BO. — se = se vyprázd- niti, sich entleeren. BO.