Obleniti
Obleniti, il, ěn, ění; obleňovati = líným činiti, träge machen. Přední, padne-liť a ob- lení sě, možť jej zadnější předstihnouti. Št. O. se = zlenivěti. Dal. 135. Nic sě k tomu neoblenie. Smil v. 1263. — Št. — co. Co jsme kdy obleňovali = promeškali. Lom. kanc. sv. — se kde, kdy, v čem: v tvr- zech. Dal. V pokoji se o. Dal. — s inft. Ktož se vstáti obleňuje. St. skl. V tom sě obleni pracovati, ješto by věčná radosť z toho přišla jemu. Št.