Obličej, obličejObličej, obličej, e, m
., na Slov. obličaj
. Das (iesicht, Antlitz, Angesicht. O. z
ob a běžného posud ve slovenčině
líko líce. Ht.
, D
. Obličej píší: V., Troj., Kom., Har., Berg., Ros., Kram.. Jel.. Rvač., Smrž.;
obli- čej: Jel.
, V., Br.
, Ben. Dlouhá slabika v
líko krátí se, protože předpona, přízvukem ji po- hlcuje, sr. šíje - zášijek
, týl — potylek, váha — povaha
, víra - nevěra
, líce — po- liček, Nerad. Mk. O., facies, vultus, přední
, strana hlavy člověčí, jejíž obrys z pravidla jest křivka tvaru vejčitého, širším koncem vzhůru obráceného. O. slove také
tvář. Přední části o-je jsou: čelo, oči, nos
, rty. ústa, brada, líce a jařma. S
. N. Vz tam více. O. zasmušilý, smutný, zakrnělý zaklaný, hrozný, krvavý, krásný
, pěkný, sličný
, V., zardělý, ochotný, neochotný
. Troj. Podoba o-je. Har. O. sklo- piti; smutného o-je býti. V. O. se vráskami potahuje. Kom. O. jeho to pronáší
. Jg. O. jest, člověka zrádce. Ros.
, Č. Vidění o jem v obličej
. Ruk. sv
. Ang
. Pójdu pred o. knie- žecí Olofernův. BO. Učiňmy člověka k o-ji a, ku podobizně našej. BO. Viděl jsem Ho- spodina, o-jem k o-ji. BO. Před o-jem. V. Svědek řekl mu do obličeje,
lépe; do očí, Šb., Mk
. (do tváři. Mk.) Do obličeje někomu se dívati,
lépe: do očí. Brs. 114. Cf. Ať nic nemluvie nepodobného proti hospodě (pánu) ani v oči ani kromě očí. St., N. 66. Znám ho o-jem víc než obyčejem. Vz Znám. Jg., C. Znáti koho po obličeji. Nt. Sám v svůj o. nahlednouti a sebe poznati. Čr. —Vz Kostra, Kosť.—
O.
země. Troj.—
Obličej mysli jeh
o v tomto psaní spatřuji. Jel. —
O.
, povrch, die Oberfläche. Jedna ratolesť (žíly) ocházie v dieru srdce
, druhý díl rozsypal se na o. srdce. Sal.