1. Obliti
1. Obliti. — co. Oblévá koho záře. Kos. Až ma horúčka oblieva. Rr. Sb. Proudy vůně o-ly jej. Vrch. A mia nebožátko slze oblévajú. Mor. ps. Hrb. Oblievaj vlasy a hlavičku, ale mi zašanuj tu novú sukničku (o veliké noci). Koll. Zp I. 24 Duši ne- smíš oblévati (poskvrňovati). Marg. v. 264. Cf. Obliti. — co komu. Krev mu líce ob- lili. Us Dbv. — co, se čím. Hrozný po- liček jí dala, ež se hned krvjú oblila Sš. P. 49. Něco vodú o. Hr. ruk. 407. Rosú tvé múdrosti to oblí (oblij). Výb. I. 584. Slzami se o-la. Brt. P. 144. Měsíc krvú sě oblil. Alx N 391. O. koho malomocenstvím. Hus III. 238