Oblokár
Oblokár, a, m. = obločiar. Slov. Němc. IV. 318. Oblomiti co: něčí hlavu, Osv., vrtochy, Sml., síly. Šf. Strž. I. 305. — v čem Již se v řemesle poněkud o-mil. Us. Knrz. — jak. Než jej po své hlavě o-mí. Ehr. 27. — se kde: mezi lidem (naučiti se). Sá. — si co Dítě si musí jazyk o , než se naučí mluviti Us. Rgl.