Oblomiti
Oblomiti, il, en, ení, vz Oblámati; oblomo- vati; vůkol nalomiti, herum anbrechen; ohý- bati, beugen, biegsam machen; upokojiti, uko- jiti, ukrotiti, beugen, besänftigen, stillen, er- weichen. Jg. — co, koho, se (komu): Oni z mládí údy sobě oblomují. Jg. Jazyk si o. Jg. Hněv něčí o. = ukrotiti. Mysl jejich ne- ohebnou oblomil. Br. Tak se při něm trochu oblomil (něčemu se přiučil). Us. Rychn. Zlosť tvrdosť, nepřízeň něčí o. Sš. Mt. 140. Byl již hodný, zase se oblomil (zhoršil). Us. Dch. Dal se soudce o. slovům vdovy. Sš. L. 174. — koho v čem: v hněvu (ukojiti). Ros. V ničem ho o. nemohl. Apol. — koho skrze koho. Naděje se, že časem svým skrze přá- tely pána oblomí. Sš. Mt. 255. — koho čím (ke komu): prosbou, trestem, slovy, řečí (V.), Br., Sych. Někoho něčím k sobě o. Kom. Soudce o. ustavičným doléháním. Sš. L. 174. — co k čemu. Čeština jazyk k jiným řečeni oblomuje. Jg.