Oblouk
Oblouk, (zastr. obluk), u, oblouček, čku, m., der Bogen, Bügel, die Büge. O. slove každá čásť křivé čáry vůbec, na př. v měři- ctví o. kruhový, ellipsový atd., kdežto mnohdy podlé své délky i jiná jména dostává jako : polokruh, čtverník (čtvrť kruhu), šesterník (sextant či šestý díl kruhu) atd. V trigono- metrii značí o. délku kruhového oblouku, jenž k určitému úhlu, k tětivě, nebo i k ně- které určité trig. funkci náleží. V stavitelství značí o. umělé spojení jednotlivých kamenů, které dle jistého tvaru nad prázdným pro- storem svobodně se vznášejíce v rovnováze se drží a formu klenutí určují. O. arabský n. maurský n. podkovitý, klenbový, kru- hový, gotický n. špičatý, opěrací, plný (úplný půlkruh), plochý n. rovný, převýšený, seg- mentový (je-li to menší o. kruhový), stla- čený, vz S. N., neukončitý, ellipsový n. ellip- tický (schodničitý), ujímaný, sedlový, koutný, průjezdný, ostrý, lomený, noční (v astro- nomii), stupňový; o. jednoho, dvou, tří .. .n stupňův, o. stupně ntého, jedno-, dvou-, třístupňový; o. kývání, kyvu, zachvění, chvění, Nz., křížový, křížený, o. křížem, mačkaný, zvýšený, o-ky se přetínající, Šp., podepnutý, na stupně rozdělený, o. klenutí, o. u kola vodního, sklepový, vítězný, Jg., obrácený (der Contrabogen). Bc. O. rozvésti, vésti, rozložiti, Nz., světlosť, tetiva, čásť o-ku; kružidlo, pilník, nebozez s obloukem; o-ky hnáti, klenouti. Šp. O. opsati. Most o jednom oblouku. Har. I.135. O. denní, noční, Tages-, Nachtbogen; o. dopolední, odpolední, Vormittags-, Nachmittagsbogen. Š a Ž. Zu- baté o-ky u želez = chvaty. Šp. O o-cích vítězných vz KP. I. 125. V oblouk se sví- jeti bolem. Na Mor. — O., matečník, der Schoss. V. O. vinný. Rohn. Vinař kmeny sází a oblouky rozvodí. Kom. O. s hrozny, der Rebbögel. V. Ta bylina se užívá k ve- dení o-ku. V. — O. duhy, duhový, der Regen- bogen. — O. = obruč, Spriegel, m. D. Jehož (vozu) o-kové ze zlata. Troj. Obloukan, a, m., alyson, druh hmyzu. Krok.