Oblúditi
Oblúditi. Ež sem obluzena. Kat. str. 97. Nejsem obluzen. Ž. wit. 76. 3. — koho Mnieše oklamajíc čbána, naliť sě oblúdi sama. Hr. ruk. 389. v. 52. Pokusil se ho o Pass. mus. Ale mne oblúditi nemoci budeš. Pass. mus. 430. Kto oblúdí jednoho z těchto mládencóv, qui scandalizaverit. Ev. olom. 89. To prodlévánie měj' o-lo, i jsem obluzen. Št. Kn. š. 274. Neroď mne déle obluzovati BO. — kým. Přisáhal hospodin Davidovi pravdu a n-dí jím. Ž. Truh. 131 11. Ne roďte obluzovati jeden druhým. Št. Kn. š. 96. Diabli po domiech chodiece lidmi oblu- zovachu. Pass mus. 386. Nejeden se tiem obludí. Alx. Obluzují pochlebenstvím. Kar. 144.