Obočí
Obočí, n., vyvýšená chlupatá čásť nad vi- čkami očí. V. Die Augenbrauen. O. jsou dvě v oblouku nad očima postavené řady vlasů neb chlupů, jichž pevným podkladem jsou dvě obloukovité vypukliny. Vz S. N. Mezi obočím bývá prohlubená lysina, glabella; avšak někdy bývá o. srostlé. S. N. O. veliké. Leg. Vytáhnúc hrdě obočí. Jel. Kdo má srostlé obočí, bývá určivý. Prov., V. Má ten srostlé obočí, je určivý. Vz Neústupný. Lb. Pozdvihna hrdě obočí rozprávěl. V. Příliš o. vyhrnuje, nebo: Zdvíhá o. (= pyšný). Č.