1. Oboj a obůj
1. Oboj a obůj, m., oboje, f. a n.; nyní se více užívá: obojí m., f., n., gt. obojího m. a n., obojí, f., dat. obojímu m. a n., obojí, f. atd. O. =jeden i druhý, beide, beiderlei, beiderseitig, uterque. Obojí. V. Oboje strana, Rkp. 1412. S obojí strany, po obojí straně, na obojí stranu. V. Na obojí stranu má zprávu. Br. Pobožní obojího pohlaví. V. Na obojím místě. Kom. Obojí musí dělati. D. Náboženství pod obojí (způsobou, chleba a vína). Strana pod obojí (pod jednou). Jg. Pod obojí při- jímati. Oboj lid. Bj. Písma obojího zákona. Kom. Po obojí, po obojíkrát. Us. — Pozn. Obůj, jen v nom. a akkus. sg., oboje v nora. a akkus. sg. a pl. Obuj zákon, zástup; oboje stádo, oboje stáda, oboje dvéře. Ros. — Vz Číslovky druhové.