Obořiti
Obořiti, il, en, ení; obořovati = sbořiti, zkaziti, vyvrátiti, einreissen, zerstören, V.; zasypati, verschütten. Jel. — co, koho: dům (= sbořiti), Us., zeď. Háj. Dům tři lidi obořil (zasypal). Jel. Věži obořil. Pass. 804. — co jak. Chrám až do země obořím. BO. Obo- řiti město z kořen (z kořenů), město ze dna. Troj. 80. — komu co: pec pannám. Háj.— se: padnouti, sesouti se, sesypati se, einstür- zen, V.; napadnouti na koho zbraní, slovy atd., osopiti se, einstürmen, anlaufen, an- greifen, anschnarchen, anschnurren. V. Starý most se obořil. V. Strach, by se nebe ne- obořilo. Prov., Jg. — se na koho, na co: na židy, V., na věž. Háj. Obořil se na město vnáhle. BO. — se jak. Zpupnými slovy na krále oboří se. Troj. S hněvem na syna se obořila. Štelc. Úprkem, valem do Prahy se o. Let. 41., 28. — Pešín., Pulk. — se od čeho. Několik domů se obořilo (sbořilo) od země- třesení. Štele. — se na koho v čem. V tom traktatu na nás se obořil. Hil. — koho kam: kóň v nepřátely o. Alx. 1123. — se po kom. Alx. — se proti komu. Všichni se proti němu obořili. BN.