Obouti
Obouti, obuji, obuj, bul, ut, utí; obouvati, anziehen (Schuhe, Stiefel, Strümpfe). — co: střevíce, boty, punčochy (na ruby), D., jehlu nebo kůl (botou i. e. železnou opatřiti). Vys. Mnozí pak z nich obuli mysl pochybnou. Sš. Oa. 228. — koho. Obuj mne; o. pána, slečnu. Us. Ten ho obul (napálil, daran bekommen). Jg., Šm., Brt. -— koho v co: v střevíce. D. Se ve škorně o. Výb. I. 944., V. O. se v ščibaly. ZN. Musíš se zde vjiné obouti (jinak mysliti. Vz Úmysl). Solf., Č. — koho, se do čeho : do střevíců. D. Čert se do něho obul (do něho vjel). Prov., Jg. Nevím, co se do něho obulo. Jg. Já se do něho obuji. Jg. Jak se do něho obul (do něho spustil, ho vyplísnil). Vz Domluva. Č. — co, se na koho. Boty na nohy. Us. Zima se na nás obula. Jg. Ten se na nás obul (ten hubuje, plísní, ten zhurta na nás spouští). Us. Stře- víčky na nožičky o. Er. P. 65.