Obouzeti
Obouzeti, 3. pl. -zejí, el, en, ení = sočiti, haněti, tupiti, utrhati, schmähen, anschwär- zen, anfeinden, heimlich anklagen. V. — abs. Chodí po lidech a obouzí. Us. — koho. Jg. Súsieda lstivě obúzal (obouzel). St. skl. — koho čím kde. Židy nepravými zprávami při dvoře králův obouzel. Plác. O. někoho před někým. Záv. O. někoho zlodějem. Gl. Někoho utrhavými slovy o. Cyr. Žalobami u lidu ho obouzeli. Trip. Někoho u krále o. Act. m. Ferd. Pakli odpověděl jménem, kto mu škodu učinil. . ., že jeho obúzí zlodějem. Arch. I. 477. An se zná, že tím vinen nebo obúzen nebo psán. Arch. I. 468. — koho komu. Potom v městě pana mistra obouzel sousedům. Jdn. 116. — se čím, s čím — zacházeti, sich abgeben. Nechci se tím o. D. Kdo se s tím obejdou obouzeti bude? Sych.