Obrana
Obrana, y, f., bránění, die Vertheidigung. O. z potřeby, z nouze n. nuzná. D. Zabiti někoho v obraně (bráně se). D. K obraně poručil. V. Přípravy k obraně dělati, Kram., konati. Ml. O. donucená, Nothwehr, f. Právo donucené o-ny. Válka zhusta není nic jiného nežli spolková o. donucená. MP. 186. 187. O-nu zapřádati historickým způsobem. Sš. Sk. 252. — O., pomoc, ochrana, der Schutz, Schirm, die Beschützung. D., V. Obrany a pomoci hledati (k někomu se utéci). V. Tys o. naše. Pešín. O. před úrazem. Br. Padl beze vší obrany (nemaje čeho se držeti). Us. Obrany něčí užívati. Kom. O. od větru. V. — O., stavení pro obranu, val, bašta, sed, pří- kop, hrad, das Vertheidigungswerk, Bollwerk, die Wehr, Schutzwehr, Brustwehr. Jg. Tvrze jsou obrana země. Jg. Obrana má hrad můj jest. Jel. — O., štít, záslona; výmluva, ochrana písemná, Vertheidigungsmittel; die Vertheidigungs-, Schutzschrift, die Apologie. Jg. Jest beze vší obrany. V. Kdo v právech hledati umí, ke všem téměř příhodám beze- lstným můž sobě ochranu najíti. Vš. Plat za obranu, za ochranu. J. tr. O. donucená (do- nucené branění-se), spravedlivá, z donucení; o. písemná, plat za obranu (ochranné); o. proti něčemu; o-nu proti rozsudku podati; o. ne- obdržené hodnoty; o. pro nepříslušnost k sou- du ; o. proti soudci. J. tr. O. ústavná (perpe- tua) a dočasná (temporalis exceptio), hojemná (dilatoria) či odročovací, zrušovací (perem- toria), výsadná (privilegiata) a prostá; zdán- livá. S. N. Nemáš-li obran spravedlnosti a neviny, nedopouštěj na sebe žaloby. Pře tvá nepravá obranou horší bude. Vz Spravedl- nosť. Pr. O-nu učiniti; o-ny užiti. By chválu a o-nu českému jménu a jazyku napsal. Dal. O-ny k neodpovídání aneb že před tím sou- dem o to slyšení býti nemá. Kol. 16. O-ny klásti (Einwendungen erheben) se mají před dáním odpovědi; Obeslaný má o-nu, proč by odpovídati povinen nebyl, položiti. Kol. 10., 11. Abychom i my své obrany opatrněji zří- dili. CJB. 379. O. dělení a přední žaloby, Einrede der Theilung o. der Vorausklage. O. pominula, die E. ist erloschen. O ve své moci (míře a váze) zůstává; O. podlé li- stiny aneb přímo proti žalobníkovi příslušící. O. ze ztráty, ze zmenšení, z porušení n. opožděného dodání. HGB. O. půhonu. Kn. dr. V přinuceni vždycky výmluva a obrana pozůstává, samé pak dobrovolnosti vina se připisuje. Obviněný o-nu provozuj. Pr. O. proti průvodům odpůrcovým. Řd. O-nu míti. V. Mám toho o-nu (mohu to vymluviti). Har. O. cti. Plk. Ke své obraně uvedl, že . . . Ml.
Každému o-ny a odvodu příti se má. Rb. Vz
Rb. str. 269., Žaloba, Žer. Záp. I. 124. — O., vojsko, posádka, Besatzung, f. Město o-nou osazené. Troj. — O. zemská, vojsko zemské, Jg., národní, die Landwehr. Vz čsk. I. 5. 42., Jg., J. tr. — Spolek k obraně i ke vzdoře. J. tr. — O., nějaká nemoc. Neb trpěl (Alexandr) nemoc, jež slove obrana a druhé trápíše ho duch nešlechetné smilnosti. Alex. Fab. c. 158. Vz Úbrana.