Obrániti
Obrániti, il, ěn, ění; obraňovati = brániti, schützen; bráněním zachovati, mit Erfolg be- schützen; odolati, zhájiti, ab-, verwehren. — abs. Kde jeden o. nemůž, brání druhý. Kom. — koho (gt.), čeho od čeho. Od bezpraví jich obraňuj. Háj. Sotva toho zámku obrání. Ros. Od smrti o. Háj. Vlasti a lidu svého o. chtěje. Plác. — V. — co. Spravujte a obraňujte kní- žata stádo své. V. O. svou česť. Us. Té to město oslavíta a juž pohřebená všiu zemiu obráníta. Dal. 15. Protože súsed jmá též právo a móže o. rozoránie. Kn. rož. 297. Obraní-li se pohnaný. Vl. zř. 42. — koho kde. Obraň mne pod stínem křídel svých. Berg. Někoho před nepřítelem o. Háj. — co, koho čím od čeho. Moukou a chlebem mnoho lidu od smrti obránil. Háj. Súdem o. bude při jich. BO. — jak aby. S těžkostí byli bychom mohli obrániti, aby nave všecka byla neshořela. Pref. — se. Neobráníš-li se, nevyprosíš. Č 367. — se před kým, lépe : se čemu. Jv. — něčemu (odolati). Sotva nepřátelům obrání. Ros. — se od čeho. Od své vůle obraň se. Ctib. — se čeho: Hanby. Dal. 39. — (se) čím. Mohúc slovem obrániti. Dal. 17. O. se něčím. Tov. — se čemu. BO. Malý velkému se obrání. Har. Vidúce, že se nemohú síle české o. Háj. Neb v té každé pomluvě odporní k muož se po- honu neb žalobě o-ti. Tov. 52. — Reš., Br., Smil v. 870., Výb. I. 874., Dal. 170.