Obraziti
Obraziti, raz, il, žen, ení; obrážeti, el, en a ín, ení; obražovati = raniti, anstossen, ver- letzen; uraziti, beleidigen; něčím obklíčiti, umgeben; otřásti, erschüttern; odraziti, ab-, wegschlagen; obraz činiti, vyobraziti, Bild prägen, ausprägen. Jg. Vz Obraziti se. — co, koho: žílu (porušiti), Zlob., řeči (poraziti), Záv., stehno. Bibl. Více zrak obráží než osvě- cuje. Br. Obrážeti úkory. Jg. Sbr. sp. 1841. 213. O. někoho = uraziti. Na mor. Zlinsku. Brt. — koho na co, v co. Koho, se v nohu, na nohu. Ros., Rk. — co komu (čím): si nohu dřevcem, dřevem. Us. Někomu křídla obraziti, aby tak prudce nelítal. Prov., Jg. O. kopím štít. Alx. 1122. — co, se oč: nohu o kámen. Jg. Vítr o plachty se obráží. D. Slunce o hory se obráží, Ros., vlna o loď n. o břeh, D., jek o skály. Jel. A stín mocné Páně berly obráží se o lunu. Sš. Bs. 32. — co, se čím. Slunce bleskem obráží hory (obleskuje). Ros. Slunce jasnými paprsky oči obráží. Br. Se řádem o. Kom. Tu jazykem obrážejí, věrným v službě překážejí. Kat. 53. Všecko bleskem oči obráželo. Ler. — V. Br. — co kde. Vznešení předmětové dlouhé stíny za sebou obrážejí. Šf. — se — udeřiti se, uraziti se, sich anschlagen, anstossen; zpát- kem práti, ab-, zurückprallen; ukázati se jako obraz, erscheinen, vorschweben, zu Bild werden. Jg. Hlas se obráží. Světlo se obráží. Jel. Obrazie sě paprslek. Št. — se kde. V mysli mé se mi ten nový svět obráží. Ler. V dětech se budoucnost obráží. Sš. L. 13. Hlas na vrchu se obráží. Ben. Hlas po lese se obráží, po ulicích. Jel. Zvuk kladiva ob- ráží se v uších jeho. Ben. V. Světlo se ve svatyni obráželo. Br. Obrazilo se mi to v mysli (ukázalo se mi to jako obraz, vzpo- menul jsem si na to). Ros. O. v cizí řeči, v řemesle = prospěch nějaký učiniti. Kb. V zrcadle se obrážeti. Dch.— se od čeho. Kdo přenáší kamení, obráží se od něho. Ben. V.