Obraziti
Obraziti. — abs. Husy o-ly = hnedle se jim počnou špičky rozvíjeti. Us. Rjšk. — co. Když zazvoní poledne, o zim ves (obejdu). Kmk. Kuk. II. 235. Štědrosť nejvíce obráží oči člověka. Dik. II. 119. Jak se vychva- luješ, o-ziš všech uší. Mor. Tč. Aby ďábla neobrazil, skrovně Bohu slúží. Slov. Tč. Jenž (moc božská) ji bieše o-la (zachvá- tila). Sv. ruk. 40. O. si maso. Us. Rgl. — več. Když dobrosť v zlobu se o-zi. AlxV. v. 1928. (HP. 47). — oč. Aby n-zil o ká- men nohy tvé. Ž. wit. 90. 12. O. se o své hřiechy;Vlny mořské obrážejí se o ně. Št. Kn. š. 34., 130. — čím. Všickni obrazme tou řeči svá srdce. Dik. II. 54. Či obrážíš svým leskem tvář Boha? Kká. K sl. j. 10 — se kde jak. Měsíc smutným světlem se o-žel na oděvu železném. Čl. Kn. š. 400.