Obrok
Obrok, u, m. O., co se ob rok (jistým časem) dává, plat, pokrm, potrava, píce, lidem i do- bytku, zvl.pak oves a jiné zrno koňům dávané, Kost, Speise, Nahrung, Fütterung. V, Jg. O. koňský. Šp. O., krmení. O. čerstvý (zelený), suchý, mletý (tluč), žvýkaný (žvanec, žvínek), spařený. Šp. Na obroku chovati (pásiti, krmiti); V. O. jísti. V. O. oslům dávala. Štele. Koni o. dáti, obroku namíchati. D., Šp. Jest z do- brého obroku. Vz Blahobyt. Č. Obroku někomu ujíti. Jg. Ujali mu obroku, aby tak neskákal. Vz Nepřátelství, Skrocení. Č., Lb. Kázal koním obroku. Us. a Rychn. Prši-li na nebe- vstoupení Páně, chybí jeden obrok (buď lidem nebo dobytku). Hš. — O., s jedno pojedení ovsa, eine Fütterung. Dáti koni obrok (pojísti). Ros. — O., příjmy roční. Das Jahrgeld, die Revenuen, die Pfründe. O. duchovenský (pe- culium clericorum) jest veškerý příjem a ma- jetek, které se služebníkům církve (osobám duchovním) za jich úřadování dostávají; jme- noval se: benefícium, oblationes,, annona, annata, štola atd. Vz více v S. N. O. komu dáti (praebendu). Dal. 129. Tomu se úředníci královi s purkrabí mají v jeho o. a, zbožie uvázati. O. z I). Prodávajíce biskupství a jiné obroky. Hus. — O. u horníků = záloha. V obroku na hotově míti. Vys. — O., a, m., ves u Ústí v Litoměř. PL.