Obrtel
Obrtel, tle, obrtlík, u, obrtlíček, čku, m., věc obracující se, ku př. dřevce, kterým děti ve hře točí, vlk, Kreisel, m. D. — Zá- vora při dveřích okrouhlá, do kola se obra- cující, Schieber, Riegel, m., Falle, Schnalle, f. D. — O. u okna, patka, Wirbel, Reiber, m.; u pípy (kohoutek), der Wirbel; u třmenu, Wirbel; o. udidla, Wirbel, Klöblein, n.; o. k otěži, Kloben, m. Jg. O., ta částka, v které klanice upevněny ? n? kteréž fusuňky polo- ženy jsou; otáčí se na nápravě, jinde oplín, Rungstock, Rungstuhl, m. Us., Zlob. — O., obratník, der Wendepunkt. Rostl. — O., ma- tice u lisu. — O. při hamru, der Wagring am Hammerhelb. Č. — O., Ausflucht. Ani stoikové tolik o-ků nemají. 1522. — K čemuž by ti obrtlíkové a kohoutové větrní (nestálí) svou řečí směřovali? Skl. 105. Zb. Na obrtlíku seděti (vrtěti sebou, nestálým býti). Má mysl na obrtlíku. Vz Nestálý. Č. Sedí, je, točí se jako na o-ku. Vz Neposeda, Obratný. Lb. Vše na obrtlíku míti. Dl. Jsi zde jen jako na o-ku. Jg. Zdá se mi jazyk, oči, nohy, vše na o-ku míti. Kom. Na jednom jazyku pravdu i lež, jako na obrtlíku mají. Rvač.