Obruba
Obruba, y, f., obrubka, obrub, u, m. = zásek« okolo, ein Verhau in die Runde. Mnoho lesů posekavše, kázali si velikú obrubu udě- lati. Háj. — O., hradba okolo něčeho, Schanze, Verschanzimg, Befestigung, Mauer, f. O-bu zapáliti. Háj. Hrad obrubami ohradil. Háj. O. kolní. — O., der Schranken. Běhouni z šranku (obruby) k cíli během chvátají. Kom. — O., hraj, obložení, obkladek všeliké věci, der Saum, Rand, die Einfassung. V. O. okolo studně (roubení). Reš., Šp. Jonáše vyhodili přes obrub (über Bord). Ms. Č. O. jámová čí ústní věnec, der Tagkranz. Bc. Učiníš tomu stolu o-bu zlatú. BO. O. studničná. Bj. O. oken, die Um- rahmung der Fenster. Dch. O-by či futra (u oken slovou obyč. rámy) skládají se ze čtyř částí: z dolního prahu, ze dvou postranic a z nadpraží (rovného nebo obloukovitého). Vz KP. I. 205. — O., rámec, ve kterém spodek kamene mlýnského stažen jest, das Steinlager. Jg. — O. (na Mor. obrub), složka, obkladek, lem, šev okolo plátěného šatu, aby se netřepil (obkládání), der Saum, die Einsäumung, Ein- fassung. V. O. široká, úzká, štepovaná, kulatá, dutá, mřížková. Š. a Ž.