Obstáti
Obstáti, obstojím, ál, ání; obstávati = okolo státi, umstehen ; nebýti dopadenu, be- stehen, beständig u. sicher bleiben; vydr- žeti, aushalten, bestehen; nebýti odstrčenu, befunden werden, bestehen. — abs. Obsto- jicí. D. Naši obstáli. Ros. On všude obstojí. Tak bychom neobstály. Ros. Zpívej, co umíš; jez, co máš; mluv. co víš; dělej (dej), cos povinen, tak obstojíš. Prov, Jg., Lb. Ať hledí sám, jak obstojí. Dch. — koho, co. Jej obstáli jonáci. Plk. — před kým. To před vojáky obstálo. Jg. — v čem. V té díře obstál. Ros. O. ve zkoušce. Rk., Ml. — čím. Nemůže tam zimou obstáti. Všude svým zbožím obstál. Us. — s kým. Ne- mohu s nim obstáti. D. — mezi kým. Mezi všemi nejlépe obstál (v zkoušení). Ros. — při čem : při zkoušce. Rk., Ml. — s adv. Dobře o. Šm. Můžete pohodlně obstáti. Plk. — podlé čeho: Důkaz podlé zákonu ne- obstojí. Řd. — bez čeho, lépe: býti, trvati bez čeho. Rs.