Obstaviti
Obstaviti. O. co komu soudně, vz Bdl. v Tov. 133. — co, přechod přes Dunaj. Šf. — koho kam: před soud. citiren. Byl na 9. hodinu obstaven, ale nedostavil se. Laš. Tč. O-la ho zde na právo chtiec to na něm postíhati. NB. Tč. — kde. Ten ho- spodář ten kuoň s jistcem o-vil u něho na Mitrově. Půh. II. 481.