Obtížiti
Obtížiti, obtěž, il, žen, žení; obtěžovati = něco těžkého vzložiti, beladen, beschweren, aufbürden, V.; k těžkosti býti, zanášeti, ne- příležitosť činiti, beschweren, beschwerlich sein, Ungelegenheit machen, behelligen, be- lästigen, bemühen, ermüden, V.; nesnadné činiti, erschweren; obtěžkati, schwängern; nechtíti, nicht wollen. V., Jg. — co, koho. Jelena rohy neobtěžuji, jakkoli drahné. Kom. Nikoho neobtěžovati. Us. Pannu, ženu o. (obtěžkati). Us. Svědomí, Jg., poddané, Har., vinu o. (zvětšiti). Jel. Panství o. Tov. Mnozí se tomu smáli a někteří to obtěžovali. Bart. 213. 1., Hlad obtiežil zemi. BO. — se s čím. Což by se svědomím se neobtěžovalo. Věn. poct. — co, koho, se čím: nákladem, bře- menem, se pitím, se dluhy, koho daněmi, V., svědomí hříchy, Us., se vínem, Bibl., se za- vazadly. Kom. O. se sliby a prací. S mil v. 1766. O. koho platy. Jiř. dh. O. někoho služebnostmi robotnými. Chč. 299. Tím hřiech bohatcův obtěžuje. Chč. 629. Obtěžujete lidi břemeny nesnesitelnými. Sš. L. 117. Hleďte, aby snad neobtížila se srdce vaše opojeností a opilstvím a péčemi tohoto života. Sš. L. 194. — se před kým. Lomn. — sobě s inft. = nechtíti, odporným býti; odepříti; stěžovati sobě. Ob- těžoval si tam jíti. Ros., Boč. Kristus neob- těžoval sobě za nás umříti. Ros. Neobtěžoval si přijíti. Br. Neobtížím sobě krátce pověděti. Ros. — sobě do koho. Bart, 4. 32. Tehdáž v té schůzi obtěžovali sobě do kněze Martina. Bart. 1. 14. Nebude moci co sobě do mne obtěžovati. Ottersd. Což sobě obtěžuje do paní N. Schön. — se komu. Nemoc se mu velmi obtížila, BN. Obtíží se mi. Plk. — si co proti komu. Bart. 1. 31. — se jak: nad olovo obtieží sie. BO. — sobě v čem, Bedenken tragen. Jestližeby toho svědomí nechtěl dáti (některý pán) jich písaři měst- skému (s kterýmžby městem ve při byl) psáti, a v tom sobě něco obtěžoval, tehdy bude moci písaře z jiného města, kterýžby na to přísahu měl, vzíti. Václ. XXVIIII.