Obuch, u, obušek
Obuch, u, obušek, šku, m., na Slov. = hřbet sekery, částka okolo ucha jejího, do něhož se nastrkuje topořiště, der Nacken, Rücken. Obuchem někoho udeřiti. Jg. — O., malá sekera na dlouhém topořišti nasazená, jako čekan, jíž Valaši za hůl užívají, das Hammerbeil. Na Mor. Brt. Železnéma obu- škama tam tě zabijó. Mor. P. 261. Zb. To je hodný o. Us. — Obušek, klacek, Knüttel, m. Dal mu o-kem. Muška nebojí se o-ka. Č.