Obvěniti
Obvěniti, il, ěn, ění; obvěnovati = proti- věnovati, vz Obvěnění. O., nevěstě nad věno jistý dar dáti. Kat. 1084. Der Frau die Ge- gengift geben. — co komu. Panně to o. má. Pr. — co na čem. Jestli že jeden z man- želův obvění zaslíbení na mohvitém zboží. Pr. kut. — co, koho čím. Obvěním ji tře- tinou výš. Faukn. Církev jako zvláštními klenoty tím obvěnuje. Br. O. koho prstencem. Kat. 1084. Zástup nebeských pak milostek obvěnoval všelikou ho krásou. Sš. Bs. 48. — co podlé čeho proti čemu. Kdož pannu pojímá, ten třetinú výš vedlé práva zemského má obvěniti proti tomu, což po panně jme- nováno jest. Vš. 209.