Obviniti
Obviniti, il, ěn, ění; obviňovati; obviňo- vávati. Obviniti ve přích občanských, obžalo- vati ve přích trestních (eriminalibus): obvinil ho ze sta kop; obžaloval ho z hrdla. Ros. Beschuldigen, anklagen, bezichtigen, aufbür- den. V. — koho. Kdo nic neprovinil, obvi- ňovati ho nepotřebí. Ros. — koho před kým: před králem, Háj., před právem. V. Kdožby koho před soudem do té summy obvinil. 1532. Pr. Tehdy má ho před úřadem horním o. Nar. o h. a k. — koho z čeho: z řečí marných,. Br., z krádeže, V., z loupeže. Br. — koho pro co: pro zrušení přísahy. Br., Rk. — koho čím. Nečiňte žádnému násilí, ani koho obviňte křivdú Št. Kn. šest. 153. Nešťastník, kterého tím zločinem vinili, potom za živa čtvrcen. Pal. — koho oč: Krajíř paní Ka- teřinu obvinil o statek. Žer. Záp. II. 24. — adv.: neprávě, zlovolně. Nt.