Obvykatl
Obvykatl (zastr. obykati), ovykati, obyk- nouti, obvyknouti, ovyknouti, knul a kl, utí; obvykovati = přivyknouti, angewöhnen, ge- wöhnen; okrotnouti, zahm werden ; na něčem přestati, s něčím spokojenu býti, zufrieden sein, sich begnügen. Jg. — abs. Již tam dro- bet obvyká. Hovada brzo obvyknou (okrot- nou). Ros. — co. Nebo cožť obyknú z mládí, toť činie, na starosť rádi. Smil v. 1847. — čemu. Št. N. 29., 65. Tu lidé obvykají lou- pežům. V. Aby řádům a obyčejům obvykal. V. Zuřivosti o. Kom. Hlad všemu obvykne. Vrat. Cizímu panství o. Kom. Musili tomu obvyknouti. Skl. V. 351. — čím. Cvičením a trápením člověk o. musí. Záv. — koho čemu. Rk. — v čem. Budou o. v sprave- dlivostech tvých. Žalm. — k čemu. Snaž sám se obykati k milostivosti. Tim. 47. — na co, páchne germanismem, nemá žádné autority, lépe: Čemu. — čemu, na čem, při čem = na něčem přestati, s něčím spo- kojenu býti. Nemohu na tom obvyknouti. Jg. On již na tom obvykuje (přestává). Ros. Že nemohou ani na dvouměsíčném platu pře- stati a o. Skl. V. 61. Pakli by na tom o. nechtěli. Schön., Ros. Jakub byl hotov právu obvyknouti. Pr. kut. Při něčem obvyknouti. Us. — s inft. Jezditi obvykali. Dal. Čieše, z niežto pán moj pie a z niežto obykl ča- rovati (augurari). BO. Jakož i před tím ob- vykl činiti. Ben. Dan. Jordan obykl se jest rozvodniti na své břehy. BO. Vz Obykati.