Obykati
Obykati, obyknuti, exerceri. Ž. wit. 76. 7., 76. 7. a j , Sv. ruk PS. 137. Tiem během, jakož (jakž) obykl. Št. Kn. š. 32. (150.) — čemu. Tomu všemu o-kl jest. Výb. 1. 489. — s inft. My sme o-kli těm svatým duchóm řékati andělé; Druhé miesto, na němž črt obykl mnohé oklamovati, jest lože; Obykše hřešiti. Št. Kn. š. 175, 201., 206. — kdy. (Děti) což o-knů z mládí. Rd. zv. 1847. — co. Kterýž hřiech člověk obykne, toho na starosť neodvykne. Sv. ruk. 157. — s kým, versari cui. Exc. — Vz Úsudek.