ObžalovatiObžalovati. Vz Obviniti, an-, verklagen, angeben. —
koho kde (kým): na soudu
, při soudu,
před soudem (Solf
.). Jg. Obža- lován byl před králem. GR. Aby jej o. mohli před radou církevní. Sš. L
. 120
. Mají před pány
po plném súdě vinníky své obžalovati. O. z D. —
koho z čeho: z dluhu, z hrdla, z moci, Ros., z krádeže, z vraždy. D., Kt. —
koho čím. Aby nalezli, čím by jej ob- žalovali. Br. O. koho svatokupectvím. Háj. O
. někoho (lichým) obviněním. Hos. 131. Obžaloval svú bratři vinú přeškaredú. BO
. —
koho komu. Obžalovali králi Pražany a osočili u něho. Let. 294
. —
koho oč. Žer. L. I. 14. —
koho proč: tato vazba nemá žád- ného dokladu;
lépe: čím, z čeho. Bs. —
s adv. Neútrpně, ale městsky obžalován jest. V. Právně (před právem) někoho obžalovati. V.