Ocas
Ocas, u (dříve gt. — a), ocásek, sku, m., chvost, zadní poslední čásť těla z prodloužené páteře vznikající. O. nebo ohon je přívěšek páteře u větší části obratlovců, skládající se z kosti kostřečné více méně prodloužené. Vz S. N. Der Schweif, Schwanz, Wedel, Zagel. Ocas liščí, vlčí a rysí: ohon, oháňka. Šp. O. liščí: prut. Jg. Jelení ocas: péro, D.; ocas červené zvěři: kelka, kla; ocas zaječí a bílý konec ocasu liščího : pírko, pírko oháňky; o. psí: oháňka, péro. Šp. Koňský o.: oháňka. V. Lev o jednom ocase. Dal. O., chvost, Šp. Ocas klinovitý, zaokrouhlený, dlouhý, krátký, vzpřímený, srpovitý, podoby lyry, do vějíře rozčepýřený, tenký, točitý, Jhl., chápavý (kterým se zvíře na stromě atd. zachycuje) nebo točivý. Ocasem se někomu lísati. D. Pes k němu ocasem vrtěl. Br. O. koni podvázati. D. Na ocas někomu šlapati (honiti ho). Jg. Čechové vždy jim na ocas šlapajíce do Moravy se s nimi dostali. Háj. Ukázal mu ocásek (pták, an mu ulíti). Us. Očkovitý ocas páva. D. Páv ocas rozestírá a zase skládá. Rad. zvíř. Kře- pelka krátký má ocas, pliska svým neustále třese; páv svůj očkovitý o. rozestra pyšní se. Kom. Zlý pes sám na svůj ocas štěká.
Mus. Vz Hana. Č. Sám na svůj o. štěká. Vz
Svárlivý. Lb. Ocasem zvoniti, hýbati. Sp.
Dlouhý to o. za sebou vleče (není to zapo-
menuto). Vz Msta. Č. Kde o. řídí, tu hlava
bloudí. Sp. Kde o. tvořidlo, tam hlava mo-
čidlo. Pk. ?es mrdá ocasem (o lichotilovi).
Máš ocas? (nemůžeš dvéří zavříti? když
někdo dveří nezavře, tak říkáme). Vz Dvéře.
Lb. Všudy jako ocásek. Vz Nohsleda. Lb.
Pořád za mnou chodí jako ocásek. Dch. Ty
holky jsou z hadích ocásků (rozpustilé). Us.
u Rychn. Umí ocasem vrtěti. Vz Liška (liščí).
C. Nemysli, že jsem já vráně z ocasu vypadl.
Načež druhý: Aniž já strace. C. O. musí za
liškou (Accessorium sequitur suum principale).
Pr., C. Liščí o. prodávati (pochlebovati). V.
Hladí (ometá) liščím ocasem. Cí kráva, drž
se jí rohů i ocasu. Lišku po ocase, lva a
medvěda po pazouřích poznáš. Každá liška
svůj o. chválí a blázen cepy. Kde tě ne-
svrbí, nedrbej, a psem, když chce spáti, za
ocas netrhej. Rým. Jest beze cti, co pes bez
ocasu. Mele hubou jako pes ocasem. Drží
co úhore za ocas (špatně). Upustiv za rohy,
počne za o. chvatiti. Dal. Kdo za rohy ne-
drží, za o. jistě nic. Jg. Maje za rohy ne-
chvatej za o. Sych. Tuť čert spí, popadneš
jej za ocas. Byl tu, kde všem čertům ocasy
svazovali. D. Muž ženě slovo, a ona mu dvě
zase, ráno má očí (ran) co páv v ocase. Rým.
Ne tak kusá, jako s ocasem pěnkava zpívá.
Ne se vším na trh každým časem; ne tak
kusá jako s ocasem. Rým. — O., poslední
a pozadní díl každé rěci, das Ende, der
Schweif. O. podolku u sukně. V. S dlouhými
ocasy sukně, Schlepp, m. Ler. O. vojska,
der Nachzug. V. Hvězda s ocasem (vlasatice).
V. —O., psi, kteří při štvanici na konci laje
jsou. Sp. — Ocásek (Schwanz), čípek, který
se při lití kulí dělá a buď se uštipne buď
uřízne. Sp. — O., zadní konec nakovadliny,
das Horn. Us., Č. — Nezkoušej toho, co má
ocas černý (zlý konec). — Ocásek, der Zopf;
malý o., žertovně: mrdek. Ve Slez. Tč. — O., pyje, penis, v obec. mluvě. — O., dluh, zbytek, Rest, m. V. V Krkon. = menší dluhy. Kb. — V botan. Kořen rozdělujeme v od- denek a v.ocas n. vlaseničko. Rostl. Ocásek také nožka pelová, caudicula, Stielchen o. Schweifchen, kterou pel na lepkavé prodlou- ženiny blizny (držadla) se usazuje. Kk. 133. Vz Nožka pelová. O. liščí, capillamentum racemosum, Traubenperücke, Fuchsschwanz. Plk. O. volový, bylina, Tysot; ocásek myší. millefolium. Na Slov.