Ocas
Ocas. Cf. Mkl. Etym. 219. Upletl si z něho na sebe hadí ocásek (škůdce). U Rychn. Vk. Něma doma ani ocasu (žádného dobytka). V Slz. I. 239. Na psu jsme, ale ještě přes o. (hlavní věc jest hotova, ale ještě do- hotovena není) Us. Jakž kto rohuov se ne- chvátí, za o neroď lapati. Sv. ruk. 275 Unavenému oslu i o. těžek. Bž. exc. Proč hýbe pes ocasem? Kdyby byl o. silnější, hýbal by on psem. Brt. — O. = pozadní díl věci. Přisoukali koze o. (navázali pentlí a p). Us. Tbnk. Býť u někoho za ocas (za nic). U Slavkovic. Knrz. On bude hlavú a ty ocasem Hus I. 56. — O. vla- štovčí = druh hradeb. NA. III. 142. — O myší = oblý pilník. NA. V. 437. — O. (chvost) kočičí, chaiturus marubiastrum, der Katzenschwanz. Mllr. 31., liščí (luční), alo- pecurus pratensis, das Fuchsschwanzgras, liščí (modrý), lysimachia purpurea, der Weide- rich, 64.; myší = jitrocel, 80., vlčí = liščí modrý. 64. — O. = pole na Vsacku. Vck. — O., Wocas, sam. u Písku. — O., a, m., os. jm. Vz Tk. V. 252., VI. 159., 173.