Occupatio
Occupatio, anteoccupatio, lat., ??^??//^«?, soběnamítání, předchvácení řeči, když mlu- vící sám to, co by kdo jiný namítal, vysloví a vysloviv odráží: Než řekne snad někdo, že se tímto třebas v sobě nevinným skutkem aspoň pohoršení jiným zavdalo, a již proto že neměl vykonán býti, aby jiným k úrazu nebyl: tedy znáti sluší, že pohoršení a mrzení se nad něčím jest dvojnásobné, jedno dané, druhé vzaté a schválně hledané, kde jsme my ani z daleka úmyslu neměli jiných po- horšiti. Koll. (KB. 242). Vz Zk. Ml. II. 184., KB. 242., Mk. Ml. 307.