Octnouti se
Octnouti se (m. ocitnouti se, Gb. Hl. 107.), octnu se (ocknouti, odsknouti, odstnouti, od- stihnouti, odstehnouti se), tnul, lépe: octl n. ocitl, utí; ocitnouti se, tl, utí; ocítiti se (v obec. mluvě: ocejtit se, Gb.), il, ění; ocito- vati se (na Mor. a Slov. očidovati se = někde se podíti, dostati se někam), gerathen, wo- hin kommen. — abs. Kde se za rok octnem ? Jg. Kdo ví, kde se kdo octne. Ros. Kde bych se octl, kdybych tak hospodařil. Kom. Octneš se, kde by nerád. Kom. — se v čem (kde). V témž potupení se octli. V. Před dýmem utíkaje v ohni se octnuli. Br. V oka- mžení v Judstvu se ocítil. Zák. sv. Ben. S korunou v boji o moc se o. Ml. Sl. věc. Bezbožní v hanbě se octnou. Kom. O. se v pekle, Kram., v propasti. Jg. — se na čem (kde). Na korabu se octl (= na mizině, schudl). Prov., Th. Na hlubinách. Jg. Octl se na zemi (spadl na ni). Kom. Spravedlivci ti na vzdorech se ocitli. Sš. L. 154. Všeliký člověk na rozpačí a zoufanlivosti se ocitnuv smrti vyhledávati bude. Sš. L. 210. — odkud. Kam se ze světa octne ? Kom. Kam se z města octl ? Jg. — se kam. Hrkem se mu víno do hrdla octlo. Sych. — se jak. S ptákem se tam octl (rychle). Us.