Očistník
Očistník, a, m. O-ci, die Eideshelfer, byli v starém právě českém ti, kteří přísahami svými dosvědčovali, že přísaha hlavního pří- sahajícího jest prava a ne křiva. Vz více v S. N., Vš. 566. Ale k odsudku nedostačovala svědectví jejich; o-ků nepřipuštěno a ovšem tím méně zástupců páně. Sš. Mr. 66. Pohnaný má ... s sebou o-ky dva míti, Entlastungs- zeuge. Vl. zř. 36. Žádný služebník nemůž o-kem býti pána svého. Ib. 279. A když po- hnaný přísahu provede a o-ci také budou přísahati, tehdy puovodovi nemá pohnaný nic dáti. Zř. F. I. C. XXXIV. Tehdá pohnaný má sě jemu zpraviti na kříži se zmatkem a má míti jiná dva, ježto máta svobodné dědiny, aby očistila jeho přísahu. Arch. II. 104. A tato dva máta jej očistiti svú přísahú řkúce takto: což jest Petr přísahal, ta jest přísaha pravá, ale ne křivá. Arch. II. 120. Mají vystúpiti dva očistníky a tak mají přiséci bez zmatku. Arch. II. 496. O. má býti člověk dobrý uro- zením i zachováním, má na zemi míti . . . ne cizozemec, ne služebník toho, kohož čistiti má svú přísahú, ne přítel atd. Vš. II. 27. (Kn. dr. 137). Pohnaný bez o-ků při beze vší obrany ztratí. Vš. V tej žalobě přísahá a za sebú dva o-ky má míti pod stracením pře. Výb. I. 985. Vz také Výb. I. 990., Tk. II. 339.