Od, ode
Od, ode, předložka. Ode klademe, po- číná-li se slovo následující skupeninou těžce vyslovitelnou: ode dveří. Brt. Až do 13. stol. užívalo se ot, vedlé něho také od ve 14. stol., samo pak od od 15. stol. Dosud však píšeme a vyslovujeme: otvor, otevříti. Gb. H1. 105. Řec. ano, lat. ab, něm, ab, weg, von; opak: k, při. Zk. — Předložka od pojí se s geni- tivem. Znamená 1. o místě: pryč od místa, od věci jinam, von einem Orte weg (her), fern von-, entfernt von. Od domu nechoď. Svěd. Ot ramene šúrem kyčlu protče. Rkk. 55. Od místa všecko leží. Jg. Vdovy tohoto světa túlavé dom od domu. Št. Ot lesa k lesu stála jeho síla. Rkk. Od sebe jsou. Us. — 2. Zvláště o věcech, od kterých se co odlučuje, odvracuje, dělí, uchyluje, zbavuje. Byl křesťanem a potom poběhl od víry. V. Odstrčili mne od cesty slávy. V. Od toho díla přestali. Háj. Očistil Judu od hájů. Br. Odvrz od sebe nádhernosť. Jel. Zdrž se od své žádosti. Št. Čist jsem od hříchu. Br. — 3. O původu a počátku: a) při časoslovech přijímání, slyšení, jmenování, von, bei, nach. Od dobrých lidí příklad brali. Pass. Čemu naše braň má tepruv ot vrcha soptati krutosť? Rkk. A ti všichni od spra- vování země zemane sluli. Háj. Učil jsem se od hrnčíře na rynku. Svěd. — b) Při časo- slovech počínání a pocházení, von, aus, mit. Každý učedlník od kazu začíná. Kom. Ot toho pramene pošel vévoda český sv. Václav. Pass. Bolesti ty od studenosti pocházejí. Byl. — c) Při časoslově býti, když pravíme, odkud co rodem, původem jest, von wem abstammen, kommen, ausgehen, aus- entstehen. Ratibor ot gor Krekonoší. L. S. 72. Všeliká moudrosť od Pána jest. Kom. To, od něhož vše jest, jest nade vše. Št. — d) Vynáší se v rodě trpném podmět, který příčinou jest, že se co děje, budiž on osobou aneb věcí. Olej z oliv od olejníka se vytlačuje. Kom. Tu jest zabit od hromu. Háj. Dříví se pohybuje v lese od větru. Br. (Mkl.). Libuše jest od lidu za soudci zvolena. Háj. — e) Avšak i když výrok moc rodu trpného na sebe béře. Od své zlosti samé zahynou. Od veľkého žiaľu som omdlieval. Na Slov. Ht. (Mkl). Málo kdo od té nemoci umřel. Háj. Tvář má oduřivěla od pláče. Br. Padli otcové naši od meče. — Nyní užíváme o rodě trpném více instrumentalu. Vz tento. — 4. O látce, z níž co jest, von, aus. Všeliké věci od zlata dělá. V. Domy od kamene sta- věli. V. Ztravu na díle od zvěři mají. Jg. — 5. Co původem svým od věci jest, totéž k ní příleží, přísluší, se hodí; tedy i o věcech, kam co přináleží. Já jsem měl klíč od sklepa. Svěd. Dej od přívozu. Svěd. Voda jest od ohně. Jg. To nebude od věci. Kom. Což jest na hradě od spíže, od nábytku. Arch. I. 141. A Mandalena jest od třetí sestry jich. Svěd. — 6. Vytýká-li se věc nebo osoba, která jest počátkem n. příčinou činnosti podmětu = příčinou, v příčině, působením, jménem, pu- zením, wegen, auf Veranlassung, in Jemands Namen. Já od osoby své chci mu psáti. Žer. Tlumač od jiného (jménem jiného) mluví. V. Laje mu od matky (za příčinou matky). Jg. Jemu od udatnosti se divil. Zyg. Samy od svých osob poslaly. V. To od sebe promluvil (jménem svým). Br. — 7. O vztahu = se strany, v příčině, an, in Beziehung, bezüglich, nach, mit. Od jídla a pití dobře uctěn byl. Har. Jest mdlý od přirození. Jg. Nebuď špaten od rúcha, od ztravy, od čeledi s tolik, jakož dostáti móžeš. Št. N. kř. 93. — 8. Při srov- nání jedné věci s druhou — než, nežli, nad, lat. ab, quam, něm. von, als. Los jest větší od koně. Jg. To vše jiné jest od předešlých domnění. V. Vím to lépe od tebe = než ty. Jg. Někto, uzře chuzšieho a snad urozeněj- šieho od svých předkóv, bude jím smích po- bíjeti. Št. N. kř. 92. Mladý čas drahší od čistého zlata. Na Slov. Ht. (Mkl.). — Vz Kom- parativ. — 9. O čase znamená dobu, od které se co děje, nach, seit, von, an. Znám já je od 30 let. Svěd. Od dítěte, od kolébky, od ma- ličkosti, od starodávna, od věku, od věčnosti. — Pozn. Sem hledí i příslovečné výrazy: odkud, odkad, odkavad, odsud, odsad, odonad, odonad, odjinad, odjinud, odnikad, odnikud, odněkad, odněkud. Odtud jej odehnal. Háj. Nemají odkud odjinad zaplatiti než odtud. Sved. Dle Zk. Skl. 225.—230. Vz tam více příkladů. Cf. Glánky o předložce od: Brt. v Km. II. 67. a násl., Mkl. S. 551. a násl., Zk. Ml. II. 30. — Brousek. Od klade se vadně před první člen úsloví: od slova k slovu a j. dle něm. von Wort zu Wort, kdežto u správných spisovatelů klade se v tako- výchto případech první slovo bez předložky: On to slovo od slova vypsal. V. Den ode dne jich ubývalo. Rok od roku, dům od domu, krok za krokem atd. — Pokuta od pěti zlatých chybné jest m.: pět zl. pokuty. Vz Částka. — To jest sestra od mé švakrové m.: sestra mé švakrové. Byl u mne syn od bratra m.: syn bratrův. — Od velikého prospěchu jsou nám staří spisové a p. jsou germanismy; vyjadřují se po česku: jsou nám k velikému prospěchu, na prospěch (cf. na škodu králům. Br.), s pro- spěchem (cf. Jest to zanedbáno s obecní ško- dou národu. V. Jest mi s podivením. Svěd.) neb konečně adjektivně: velmi prospěšní.— Nařízení od 5. srpna 1878. V starší literatuře místo toho psáno: nařízení dané 5. srpna neb: n., jehož datum 5. srpna. Cf. Ze psaní pose- lacích ve Vídni 18. junii datovaných. Skl. II. 254. Obraty ty však jsou dlouhé a proto lze i připustiti kratší výrazy nyní zobecnělé: nařízení ze dne, ode dne 5. srpna. Brs. 116. — Časoslova přechodná s předložkou od složená řídí akkusativ. Slovesa s předlož- kou od spojená jmenovitě s akkus. se pojí: 1. když znamenají náhradu čeho tím, co slo- veso prosté znamená: oddělal, odmlátil, odpil u někoho dluh svůj; odseděl to; 2. když od význam slovesa prostého, s nímž složeno jest, ruší: Odhaliti oponu, odvázati krávu, odpečetiti, odzbrojiti vojsko, Us., odkopati hrob. Pass. — Brt. Mtc. ?V. 15. — Časoslova s předložkou od složená znamenají směr čin- nosti pryč od místa, pryč od čeho, na stranu, (mají význam předložky od. Mkl.): odbaviti, odběhnouti, odehnati, odjíti. Odkrojil kus chleba. Jg. — 2. Znamenají sprostiti podmět od něčeho. Odhaluje svá ňadra. Jg. — 3. Upuštění od činnosti, jež se ukončila (zna- menají ukončení, přestání děje. Mkl.): odbiti, odehrati, odzvoniti, odzpívati, odkvésti. Již jsem těsto odmísil na chléb. Jg. — 4. Zna- menají směr činnosti odkud kam, tedy uka- zují k cíli, kam se předmět ustanovuje. Odev- zdal mu ten dvůr. Jg. — Zk. — O slovesech s předložkou od složených, vz obšírný člá- nek: Tn. 57.—61. a 159. Cf. Mkl. S. 225. — O. jménech s předložkou od složených (odcestí) vz Mkl. B. 416. a jednotlivá slova ve slovníku.