Odběhnouti
Odběhnouti, hnul a hl, utí; odbíhati, davon gehen, weglaufen, davon laufen; zbě- hnouti, entweichen, entrinnen, entlaufen, im Stich lassen. Jg. — abs. Voda odběhla. Us. Mnoho vojska odbíhá (utíká). D. Do té doby ještě mnoho vody odběhne. Prov. Jg., Šm. — od čeho. Kolikrát za den od své práce o. Když vždycky od toho odbíhám, málo udělám. Ros. čeho. I odběhli jsou tu Filistýnští svých model. Ben., Br. Jeden druhého odběhl (— od druhého). V. I klenotuov odběhli. Let. 49. Núze jsem neměl, abych svého statku odběhl. Arch. IV. 232. Ale jakž vy uzřechu, mne svázané otběžechu. Výb. I. 101. G. Loupež, kteréž (od které) byli odběhli. V. — J. tr., Háj., Lom. — čemu, chybně m. čeho. Jv. — kam: v stranu. Žk. 162. O. na pole, na louku, do zahrady atd. — O. koho (akkus., sestru, Us.,) vz Mkl. S. 457. — odkud kam. Odběhl ze světnice k sousedu. — koho (gt.) proč. Šmatlavým obdaříc dítětem svět, hanbou a žlučí ho odběhla hned. Puch. O. od stutku pro dluhy. Jg. — co (na co) = odvésti (u horníkův). Kámen se hodí do vozíku a běhoun to odběhne. Odbíhati uhlí na haldu. Vys.