Odběžný
Odběžný, od čeho kdo odběhne, verlassen. Domy, zahrady, pole za odběžné položeny. Kom. O. statek. Jg., Reš. O-né rozdávati. Reš. O-né na vrchnosť padá. Ros. — O., který odběhl (svého statku). Arch. IV. 232. Landflüchtig. Musili jsme jako odběžný ujížděti. Kat. Žer. O odběžném člověku (poběhlém). Půh. 1497. — Od-žné: trestní plat za odběhnutí od svého pána. Výb. I. 729. O. správno jest aby ztratil, kdož před právem běží od své hospody, aneb chtě nesnaden hospodě býti. Št. N. 159. — O. v math., tangential. O. moc, Tangen- tialkraft. Smet. Astr. 87.