Odbíjeti
Odbíjeti = odboj činiti. Ksch. — co, koho. Ktož právo odbíjejí. Výb. I. 974. Vždy je odbíjel (odrážel). Let. 74. — jak. Odbíjati na poplach. Slov. Rr. Sb. — se. Kůň se mi odbil = ztratil podkovu. Val. Vck., Brt. D. 239. — kde (co komu, se). Tři hodiny v klášteře odbily. Us. V slově tom odbíjí se myšlénka (zračí se). Sš. Dyž ně (mně) ju (mladosť) ledakdo na chrbtě odbíjá (proto mizí). Brt. N. p. I. 269. — Na konci za Žižk. polož: , Výb. II. 1519.