Odboj
Odboj, e, m., odpor, obrana, die Gegen- wehr, Nothwehr, der "Widerstand. Obžalovaný pro vraždu postaviti se muž a odboj anebo bránění dokázati. Brikc. Odboj učiniti. V. Čím větší o. svět činí, tím se jasněji boží moc vyskytuje. Kom. — O., nepoddanosť, neposlušenství, V., zprotivení-se právu, juri rebellare, Widersetzlichkeit, f., Widerstand, m., Widerspänstigkeit, f. Jestli by pak kdo o. kde skutečně učinil, buďto řečí hrozlivú, buď střílením aneb lidmi brannými, má kázán býti k hrdlu. Toy. 73. Vz Gl. 188. Tehdáž židé k o-ji proti Římanům schylovali se. Sš. II. 393. Česť propadá, kdo právu o. činí. Faukn. O. proti právu činiti. Zř. F. I O. práva (zprotivení se právu). Jg. Činiti o. právu. Zříz. těš., V. Měj s lidmi pokoj, s nepravostmi o. Smrž. K odboji někoho přivésti. V. — O., bouře lidu, der Aufruhr, die Empörung. O. vésti. D. K odboji sáhnouti. Česk. Vč. — O. v staročeském právě odbití komorníka soudního buď půhon konajícího nebo právo vedoucího. Vz S. N., Jir. Slov. právo II. 249. a 250., Pr. 1809. str. 787., 812.; Vš. 566.