Odbyti
Odbyti, odbudu (v obec. mluvě: odbydu), yl, yt, ytí, odbývati = oddáliti co od sebe n. se od čeho, zbavenu býti, sich von etwas los machen, wegschaffen, wegweisen, zurück- weisen, etwas los werden, los kommen, frei werden; konati, dokonati, verrichten, vol- lenden, ausrichten; propustititi, abfertigen, von sich lassen, wegschaften, fortweisen; od- praviti, vypraviti, abfertigen, machen, dass er fortgehe; prodati, rozprodati, verkaufen, verschleissen, an den Mann bringen, ver- thun; plýtváním pozbyti, utratiti, durchbrin- gen, verschleudern, verthun, verzehren; vdáti, vybyti, vypraviti, verheirathen, aussteuern, abfertigen; platiti, tím se zdáti, jmín býti, gelten, passiren, angeschen werden; býti, obcovati, sein, wandeln, spielen usw. Jg. — abs. Zle nabyté (bohactví) zle bude odbyté. Kom. Kdo haní, rád má; kdo chválí, rádby odbyl. Jg. Chválí, rádby odbyl. Ros. Zle nabyto, Hůře odbyto. V. Zle dobyté, hůř odbyté. Prov., Jg. Dnes odpoledne odbývá se akademie, lépe: bude akademie nebo: bude se odbývati akademie. Vůbec jest to v če- štině chyba, když se dle němčiny klade praesens místo futura. 8b. Válka se odbývá. Čes. Vč. — co, koho. Něco běžně odbývati. Kom. Robotu o. D. Děvčata ji odbyla. Us. Zprázdna někoho o. Jg. Lecjaks nás odbývá, Us., Sych. Odbyl dceru (provdal). D. Až jen to odbudu. Us. Odbuďte toho žebráka, že- bračku. Us. O. hlásku (ponůcku, die Nach- wache). Gl. Gl. Pakli základu nedáš ani se vyručíš, tehda odbyls právo (verlieren den Process). Kn. rož. 267. O. daně, Abgaben be- streiten. Jg. Sbr. sp. 192. Odbuď mne honem. Posla o. Jg. Sloveso toto znamená původně: od sebe vzdáliti, dokonati, často jen běžně konati, zřídka konati vůbec. Možno je sice klásti ve smyslu něm. abhalten, přece však na paměť uvésti dlužno, že staří jeho daleko řidčeji užívali, než nyní se děje, kladouce místo něho: míti, konati, před se bráti, dr- žeti, vésti, býti. Sněm míti (m. odbývati). V. Tajné schůze měli. V. Radu držeti (m. od- bývati). Br. Sjezd položen a vykonán. Břez. 191. Sjezd byl v Domažlicích. V. Tedy místo zkouška se odbývala, ples, přelíčení, služby boží se odbývaly říkejme: zkouška byla, se konala, šla před se, se děla, ples se slavil, konal, byl, přelíčení se dálo, vedlo, služby boží se konaly, schůze dnes bude, dnes se sejdeme atd. Brs. 116. Školu míti, učiti (m. školu odbývati). O.prosícího, se strany přísloví a pořekadel vz: Darmo, Dáti komu čím. Hřib, Král, Kůzle, Kvinde, Naděliti, Pán, Pekař, Pepř, Provázek, Skliditi, Sládek, Sojka, Vy- sednouti komu, Vystoupená, Zpívati komu, Žebrák. — čeho: úřadu, poselství, Ros., svatby, starosti. Cyr. Již jsem odbyl svého domu. Ros. Již jsem břemene odbyl. Ros. Jalově a robotně svých povinností odbývati. Br. Připověděl ji, že první své ženy odbude. Plk. Již odbyl svých peněz. Ros. Chleba za- čalo odbývat a hriechu pribývat'. Ht. Sl. 224. Odbývati daní, zalen, bestreiten. Jg. Sbr. sp. 192. Ty toho můžeš lehce odbyti a vinen tím nebyti. O. z D. — co, čeho čím. On toho lehčejší pokutou odbyl. V. Statkem svým věřitelův odbyl (zaplatil). Pr. Odbyli ho slovy nevlídnými. Modlitby křikem o. Plk. Někoho almužnou, příkrou odpovědí. Us. Boha ceremoniemi odbývati. Br. Těmi věcmi všeho o. chtěli. Br. Jedním slovem (to) odbyl. V. Někoho hrubým slovem o. Us. Každá planeta svým časem odbývá (běh svůj koná). St. skl. Co bolí, odbývej dobrou volí. Č. Kdožkoli z kverků tálů svých kterým- koliv obyčejem chce odbyti, veräussern. CJB. 297. A otec synům též svědčiti nemá, jestli- žeby jich dílem neodbyl. Zř. F. I. Dluh če- skými groši o., tilgen. Zř. F. I. Místo roz- umné mluvy odbývá nás lahodným blabo- lením. Sš. L. předml. Někdo byl z mladu velmi světský, potom toho pokáním odbude. Št. N. kř. 333. Někoho ledajak jídlem o. Dch. Nepřátel pravdy muož člověk odbyti podobnú řečí. Chč. P. 31. b. Tím seděním všeho odbyl. Bl. 50. Někoho šprýmy a žer- tíky odbyti. Štr. Pohnaný jiná přísahu ot- byti (abwehren) póvoda. O. z D. — s kým = obcovati. St. skl. — co s kým, s čím: se ziskem. Nz., Šp. — kdy. Co lidé za mnoho let nabývají, to v malé chvíli odbý- vají. Jg. Odbude se toho v okamžení. Kom. — (co) od čeho. Posmíškem ji od sebe odbyl. Flav. Otbuď to ode mne (= odstup, absit a me). BO. Bratr sestry nedielné ni- kterakž nemůž od sebe odbyti, abfertigen. Vl. zř. 489. — co jak. Dříví proti slušné záplatě odbývati, beistellen. Nar. o. h a k., Pr. I. 93. — co přes co : schůzi (= míti) přes zápověď. Ml. — zač — platiti, tím se zdáti. On také rád odbývati chtěl za žida a za toho držán býti, aby . . . Plác. Třetí syllaba. za krátkou odbývá. Jg. Slov. 9. Odbývati za dobrého. Jg. O. za bezelstného držitele, als redlicher Besitzer behandelt werden. J. tr. O. za něco = trpěti, büssen. Jg., Šm. Musím za to zle odbývati, ich muss dafür hart her- halten. Dch. Že by Fabricius za ten účinek svůj neodbyl nějakou potupnou pokutou. Skl. V. Žena ta v městě za hříšnici odbý- vala. Sš. L. 83. Barnabáš za Jupitera od- býval. Sš. Sk. 169. Za všecky nepravosti předků svých o. budete. Sš. Mt. 308. Po- ručník za sirotky dluhy odbývej (= plať). Zř. F. I. Kdož nápad k statku by měl, bude povinen za muže jejího . . . počet učiniti a zaň jeho statkem (čím) odbývati (haften). Zř. F. I. — se čím, sich begnügen. Jsme-li sami, nestrojíme mnoho, ledačím se odbu- budeme. Us. — koho oč. Ježek má jeho odbyti o tu věc. Půh. I. 201. — co kde. To na místě odbudeme. Jg. Trh v Praze na náměstí o. Ml.